Nicola Havelková

Sanitářka

Do Vetcentra se dostala úplnou náhodou, teprve nedávno v roce 2024 díky kamarádce. Do té doby pracovala v čistírně, na recepci stomatologické péče, obchodě a nejdéle v hotelu jako supervisorka. Má moc ráda zvířata, takže příležitost pracovat zde jí moc těší. Pochází z Prahy.

Proč tady pracuju:
Mám moc ráda zvířata, takže příležitost pracovat zde mě moc těší. Jsou tu skvělý lidé, které moc obdivuji za jejich dovednosti a znalosti.

Co dělám, když nedělám:
Trávím čas s manželem, čtením, sledováním filmů, vařením nebo hraním a mazlením s kočkami. Taky často uklízím, jsem tak trochu nemocná co se úklidu týče.

Kterému zvířeti se nejvíc podobám?
Opici 😁

Kdy se chovám jako zvíře?
Když mě chytne úklidová nálada a najednou běhám po bytě jako mravenec na kofeinu.

Jaký zvěřinec mám doma?
Zrzavého pětiletého kocourka Lilka a asi 9 měsíční želvovinové kotě Cuketu.

Co všechno svým zvířatům dovolím?
Dovoluji vše co je pro ně bezpečné.

Kdo je doma pán? Já nebo moje zvíře?
Kočky vládnou a já jim s láskou sloužím.😁

Jak se to se mnou koulí? Čím mě vždycky dostane?
Hned, jak otevřu dveře bytu, přiletí obě kočky a vítají mě, stoupnou si na zadní a ducají do mě. Vždy mi to vykouzlí úsměv na tváři a vím, že jsem jim chyběla a ony chyběly mě.

Můj nejsilnější zážitek ve Vetcentru:
Když jsem se mazlila s koťátkem po operaci nožičky, které bylo tak miloučké a mazlivé i přesto, že se zrovna probudilo z narkózy, do kterého jsem se v tu chvíli zamilovala a stále na něj myslela. Později jsem zjistila, že je z útulku Depozita, které vede úžasná paní. Nakonec jsem si ho odnesla domů. Byla to láska na první pohled.

Můj nejoblíbenější zákrok:
Kastrace, protože je to zodpovědné rozhodnutí, které pomáhá zvířeti žít zdravější, klidnější a bezpečnější život a zároveň pomáhá omezit utrpení nechtěných mláďat. Navíc je u zdravého zvířete riziko minimální.