Aleš Přecechtěl

Veterinární asistent

Pocházím z Čáslavi. Vystudoval jsem bakalářský obor Bezpečnostní studia, sloužil v armádě, následně pracoval jako řidič DNR v nemocnici, kde mi kolega pomohl k brigádě u veterinární záchranné služby Pet-medic. Ta mě přivedla k myšlence, přejít do veterinárního odvětví.

• Proč tady pracuju?
  Vetcentrum jsem navštěvoval již dříve, coby klient. Později, v rámci výše uvedené brigády, mě oslovila zdejší profesionalita.
  
  
• Co dělám, když nedělám?
  Věnuji se rekonstrukci a pracím kolem domu, rodině, reenactingu Královského skotského pluku a působení ve skupině oživlé historie Projekt Marobudum. Rád se profesně vzdělávám prostřednictvím stáží, seminářů a samostudia.
  
  
• Kterému zvířeti se nejvíc podobám?
  ‍Nejspíše těm svým.
  
  
• Kdy se chovám jako zvíře?
  Když se mi něco nedaří.
  
  

• Jaký zvěřinec mám doma?
  3 kočky
  
  
• Co všechno svým zvířatům dovolím?
  ‍V podstatě cokoli, co neničí, neubližuje a není moc hlasité.
  
  
• Kdo je doma pán? Já nebo moje zvíře?
  Takhle to nejde říci, spíš se jedná o oboustranně výhodnou symbiózu.
  
  
• Jak to se mnou koulí? Čím mě vždycky dostane?
  Každý něčím jiným a v jiném slova smyslu. Démon, který mě přijde přivítat, i když se vrátím z práce pozdě v noci. Renfri miluje drbání spíš ve stylu zablešeného psa než něžné kočičí slečny. Křivonožčin drzý a samozřejmý výraz, se kterým vyskočí na kuchyňskou linku poté, co jsem ji za poslední minutu pětkrát vyhodil.
  
  
• Můj nejsilnější zážitek ve Vetcentru?
  Moje první úspěšná resuscitace novorozeného kotěte.
  
  
• Můj nejoblíbenější zákrok?
  Baví mě všechny, ale zejména ty akutní, které snad více než jiné prověří schopnosti, znalosti a dovednosti celého týmu, i každého jednotlivce.
  
  
• Co bych prásknul na svého šéfa?
  ‍Nic, na šéfa se nepráská.