Viktorie Jaščuková

Veterinární asistentka

Už od malička jsem o sobě říkala, že jako velká budu léčit zvířátka, čehož jsem i dostála a nastoupila jsem na střední školu na obor veterinární asistent. Po úspěšném vystudování jsem věděla, že bych chtěla pracovat právě tady ve Vetcentru. Sice jsem zde chvíli, ale vím, že tohle je přesně ta práce, kterou jsem si jako malá vysnila.

‍

• Proč tady pracuju?
  Už od malička jsem byla známá tím, že jsem o sobě nejen říkala, že budu léčit zvířata, ale také tím, že kdekoliv byla zvířata tam jsem byla i já. A díky Vetcentru si plním svůj dětský i celoživotní sen.
  ‍
  
• Co dělám, když nedělám?
  Nejsem moc zvyklá odpočívat, pořád potřebuji být v pohybu nebo s někým trávit čas, nejčastěji je to moje rodina nebo kamarádi.
  ‍
  
• Kterému zvířeti se nejvíc podobám?
  Když jsem dobře vyspaná a najezená, tak neškodnému lvíčeti, ale když jsem hladová nebo mě někdo vyruší ze spánku jsem pořádně uřvaný lev.
  ‍
  
• Kdy se chovám jako zvíře?
  Když se někdo chová zle ke zvířatům nebo mojí rodině.
  ‍
  
• Jaký zvěřinec mám doma?
  Mám roční kočičku, kterou jsme zachránili a následně ji ve Vetcentru léčili. Potom želvičku a rybičky, ale tím určitě do budoucna nekončím. :)
  ‍
  
• Co všechno svým zvířatům dovolím?
  Dovolím leccos, ale hranice být musí.
  ‍
  
• Kdo je doma pán? Já nebo moje zvíře?
  Jednoznačně já, jako správná alfa.
  ‍
  
• Jak to se mnou koulí? Čím mě vždycky dostane?
  Když jsem smutná, přijde se pomazlit a kouká na mě očima, jako kdyby se mnou v tu chvíli mluvila a pak, když aportuje.
  ‍
  
• Můj nejsilnější zážitek ve Vetcentru?
  Zatím jsem tu krátce, takže teď nic konkrétního nemám ale věřím, že silných momentů bude plno.
  ‍
  
• Můj nejoblíbenější zákrok?
  Jakýkoliv, který má šťastný konec, ale můj favorit je chirurgické odstranění tumorů.
  ‍
  
• Co bych prásknul na svého šéfa?
  Sice jsme se ještě nepotkali, ale určitě to bude frajer.